Do ruky se mi dostala Velká kuchařka Čech a Moravy. Teda do ruky, pro jistotu ji držím obouruč, protože tahle knížka se celkem pronese. Prohlížím si pevnou vazbu ve standardním formátu. Na obálce je velké K vzadu doplněné o V a náhodně rozmístěné obrázky pár surovin. Jestli se tím autoři snažili něco říct, tak mi to tedy uniká… No ale nevadí, rači se podívám, co se skrývá uvnitř.

Pár slov ke struktuře

Nejprve na mě čeká krátký úvod se dvěma zvědavými ovcemi. Ty střídají kvetoucí mandloně a skoro až poetické povídání o unikátních potravinách, které u nás můžeme najít. Kromě mandloní se dozvíme něco o medvědím česneku, chřestu, jahodách, kozách, kachnách a mnohém dalším. Veškerý text je doplněn pěknými, celostránkovými fotografiemi. Ale to už běžný matný papír střídá odolnější a čekají na mě první recepty.

Nejdřív čtu pár slov k tomu, jak s kuchařkou pracovat, jaký je základ úspěchu v kuchyni (no schválně, co myslíte?), který hned následuje první kapitola. Asi nikoho nepřekvapí, že se jedná o Polévky. Zde nacházím vývary, recept na jíšku a přepuštěné máslo, polévky a vložky do polévek. Následuje Maso s recepty k drůbeži, vepřovému, hovězímu, telecímu, králíkům, jehněčímu a kůzlečímu, zvěřině i rybám a navíc i recepty k zabijačce, mletému masu, vnitřnostem a uzeninám. Maso střídají Vejce, zelenina ovoce a houby, Sladké pokrmy, Pečivo sladké a slané, Pomazánky a Přílohy. Na úplný závěr se ještě dozvídám něco o dělení masa. V kuchařce je i obsah se všemi recepty a jednoduchý rejstřík, který není rozdělený podle surovin, ale pouze abecedně řadí názvy pokrmů.

Už po prvním prolistování je mi jasné, že v téhle knize najdu hlavně slavnostní pokrmy. Vlastně většina se točí kolem masa. Hned mě napadá, jestli je to takhle správně. Jestli skutečně naši národní kuchyni definuje právě maso. Ať už je to tak nebo tak, nenacházím zde recept na jednu z největších národních klasik současnosti, jakou je smažený sýr ani skromné tradiční pokrmy z minulosti. Velká kuchařka Čech a Moravy zřejmě stojí někde mezi a pečlivě vybírá zajímavá jídla bez zjevného klíče.

K receptům

Postupy u pokrmů jsou stejně jako v případě ostatních knih od Prakulu respektive Romana Vaňka a v tomto případě také Jany Vaňkové precizní. Seznamy surovin jsou úplné, postupy dostatečně návodné i pro začátečníky. Mnoho receptů doprovází zajímavé typy a doporučení. Jedinou slabinu tradičně vidím v rozdělení na jednotlivé složky pokrmu – např. u Zelných závitků nacházím rozdělení na náplň a závitky samotné a to jak u seznamu surovin, tak v postupu. Je trochu matoucí tvořit nákupní seznam na 130 g cibule do náplně a dalších 250 g do závitků.

Stejný problém doprovází i postupy. Popisy receptů nejsou řazeny chronologicky tak, aby na sebe doba přípravy smysluplně navazovala. Místo toho se dozvídáme jak vařit jednotlivé složky jídla, takže nepozorný čtenář stráví v kuchyni víc času, než je nezbytně nutné. To je ale vlastně jediná výtka. Recepty jsou popsané jasně a přehledně. Může podle nich snadno postupovat i začátečník. U mnohých se objevují další typy a dovysvětlení. Každý zdobí profesionální fotografie, která může posloužit jako inspirace k servírování.

Jak mi chutnalo?

Kuchařkou jsem se ještě neprovařila celou, to mě teprve čeká. Už jsem ale několik receptů zkusila a nebo je znám z ostatních knih. No stejně jako u ostatních kuchařek Prakulu jsem spokojená. Jedná se o chutné tradiční pokrmy. Je poznat, že jsou všechny důsledně ozkoušené. Nesetkala jsem se s žádným propadákem nebo postupem co nedává smysl. Vaření podle Velké kuchařky Čech a Moravy vede k poctivě zpracovaným, tradičním, masitým pokrmům, nad kterými neohrne nos žádný milovník české kuchyně.

Velká kuchařka Čech a Moravy do každé domácnosti?

Milujete českou kuchyni a nevíte kde začít nebo naopak už máte docela navařeno a kromě běžného guláše byste chtěli zkusit ještě maďarskou nebo karlovarskou variantu? Pokud ano, kuchařku určitě zkuste. Bude se hodit i při návštěvě prarodičů, které smažená rýže s krevetami příliš neoslovuje. Trochu mě mrzí určitá neukotvenost toho co je tradiční. Bylo by fajn k receptům přidat pár slov o jejich původu nebo proč jsou do kuchařky zařazeny – podobně jako u Klenotů klasické evropské kuchně. Krom toho možná budou zklamání také fanoušci publikací od Prakulu, protože se tu některé recepty „recyklují“ ze starších knih. Celkově ale vnímám Velkou kuchařku Čech a Moravy jako profesionálně zpracovanou, vhodnou pro začínající i pokročilé milovníky tak trochu tučné české kuchyně.

Tahle kuchařka není ten správný šálek kávy? Co se podívat po jiné třeba tady?