Už na první pohled mám pocit, že se Moderní vegetariánská kuchařka snaží dostát svému jménu. Tradiční pevnou vazbu krášlí dva obyčejné mangoldy na černém podkladu, které jsou v kontrastu s bíle vyvedeným názvem v běžném fontu. Jednoduché, funkční přesto tak nějak podmanivé.
Vysokou úroveň si nedrží jenom obálka. Při otáčení prvních pár listů kvalitního papíru, mě zaráží autorčiny nádherné fotografie. Krátkou předmluvu a seznámení s knihou střídá stručné povídání o koření a dalších dochucovadlech. Otáčím na další list a hned mě zdraví velké artyčokové srdce. Přesně tak, většina knihy je tvořena kapitolami, které se věnují konkrétním druhům zeleniny. Ty jsou na posledních několika stranách střídá osm návrhů na tématická menu, rejstříkem a seznamem bezlepkových a veganských receptů. Zde bohužel vidím zásadní slabinu kuchařky. Nenalézám úplný obsah se všemi recepty, pouze názvy kapitol.
Jaké ale je hlavní gró knihy – tedy kapitoly s recepty, tématicky zaměřené na konkrétní typ zeleniny?
Úvodní dvoustránka předkládá stručnou charakteristiku, velmi užitečný návod jak se surovinou pracovat a často také typický recept. Díky, konečně jsem přišla na chuť fenyklu, protože jednoduše nekonzumuji dřevnatou, intenzivně „hašlerkovou“ část.
Následují recepty. Všechny doplňuje fotka finálního pokrmu. Obrázky jsou krásné a přesto věrně odráží podobu výsledného jídla. Docela mě těší, že nenacházím žádné zbytečné povídání. Pouze postup a seznam surovin. Ten je u kratších receptů dokonce pouze tučně zvýrazněn v samotném textu. Návody přípravy jsou docela podrobné a zvládne podle nich postupovat i kuchař začátečník. Seznamy surovin jsou úplné. Moderní vegetariánská kuchařka nám nenachystala žádná nepříjemná překvapení.
A jak je to s dostupností?
Z velké části se jedná o naprosto běžnou zeleninu. Lilek, zelí, cibule nebo brambory asi nikoho nepřekvapí. Narážím ale i na hodně sezónní nebo u nás ne až tak dostupné kousky jako je třeba černý kořen, cukrové lusky, kadeřávek nebo topinambury. Ono sehnat všechny ingredience z receptů mi občas dalo taky trochu zabrat. S trochou úsílí jsem ale většinu našla v supermarketu nebo ve zdravé výživě. Pro představu mě napadá třeba šafrán, tonka fazole, panýr či agávový sirup.
Krom toho, že všechny recepty jsou z definice vegetariánské u řady z nich nacházím doplňující informaci, že se jedná o bezlepkový nebo dokonce veganský pokrm. V rámci každého jídla je uveden počet porcí, doba přípravy a dokonce i počet kalorií a zastoupení bílkovin, tuků a sacharidů. No a když už jsem u těch živin… Listuji knihou a sílí ve mě pocit, že řada pokrmů má spíš povahu přílohy, než plnohodnotného oběda. Spousta jídel se dá jednoduše doplnit vejcem, tofu nebo třeba mozzarellou. Bohužel autorka sama na taková doporučení nemyslí a v textu je neuvádí.
Jaká tedy je Moderní vegetariánská kuchařka?
První, co mě napadá: precizní, minimalistická, krásná a hlavně nabytá spoustou zajímavých receptů. Nedostatky v podobně absenujícího obsahu a ne vždy uplně dotažené skladbě živin snadno vyváží srozumitelné postupy, názorné fotografie a vysoká přehlednost. Knihu můžu doporučit všem zájemcům o bezmasé stravování. Německý pohled je zase trošku jiný a má potenciál zaujmout i zavedeného vegetariánského kuchaře. Výhodou knihy je, že neodradí ani začátečníka. Jasné postupy a běžné kuchařské techniky by neměly nikoho znepokojit.
Tak ji zkuste 😊
